Mikroskopické sklíčka se často používají ve spojení s mikroskopickými sklíčkami, což jsou tenčí skleněné sklíčka, na nichž se mají podržet sklíčka mikroskopu. Ve fázi mikroskopu pro realizaci snímků pro mikroskop, pro přesné, dálkové (např. V automatickém/počítačovém provozu nebo na pohybujících se místech) kontaminace nebo nízko přesné fázové objekty ve stadiu mikroskopu, použijte prsty, které by se nehodily). Klíčem k úspěšnému pozorování je často upevnění vzorku na snímku pro mikroskop. Tento problém získal za poslední dvě století velkou pozornost a je to dobře rozvinuté pole s mnoha specializovanými a někdy velmi složitými technikami. Vzorky se obvykle drží na místě pomocí menšího mikroskopu krycího skluzu. Primární funkcí krycího sklíčka je zploštění vzorků pevných látek a tvarování vzorků kapaliny do plochých vrstev jednotné tloušťky. To je nutné, protože ohniskové oblasti mikroskopu s vysokým rozlišením je velmi úzká. Sklíčka pro mikroskop má obvykle několik dalších funkcí. Drží vzorek na místě (hmotností krycího sklíčka nebo v případě mokrého držáku, povrchovým napětím) a chrání vzorek před prachem a náhodným kontaktem. Chrání cíl mikroskopu před vzorkem a naopak; V mikroskopech ponoření oleje nebo vody zabraňuje krycí sklo mikroskopu ponorné kapaliny v kontaktu se vzorkem. Krycí sklíčky mohou být přilepeny k sklíčce, aby se vzorek utěsnil, zabránil dehydrataci a oxidaci vzorku a také zabránit kontaminaci. Používá se mnoho tmelů, včetně komerčních tmelů, laboratorních přípravků a dokonce i pravidelného čirého laku na nehty, v závislosti na vzorku. Těsnicí prostředek bez rozpouštědla, který lze použít na vzorcích živých buněk, je „Valap“, směs stejných částí Petrolatum, lanolin a parafinu. Mikroorganismy a buněčné kultury mohou být pěstovány přímo na skluzu krytu mikroskopu před umístěním na sklíčka a vzorky mohou být namontovány na pokrytí mikroskopu namísto sklíčků pro mikroskop.